Proč trhy kolísají

Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně akciové trhy kolísají? Proč jeden den klesají a druhý den zase rostou. Proč jsou období, kdy jdou jen jedním směrem a pak zase druhým, kdy během jednoho dne máte pocit, že si potřebujete vzít Kinedryl?

Pokud čtete zprávy o trzích, určitě něco takového znáte, například „Americké akcie dnes většinou rostly. Těžily z nadějí na brzké ukončení zvyšování úrokových sazeb ve Spojených státech.“ „Americké akcie na konci týdne klesly. Reagovaly na překvapivě pozitivní statistiku z trhu práce, která vyvolala obavy, že uvolní ruce Federálního rezervního systému v dalším zpřísňování měnové politiky.“

Dvě klíčová slova, které se opakují „naděje“ a „obavy“. Údaje opakovaně a dlouhodobě potvrzují, že v dlouhodobém horizontu jsou ceny akcií velmi silně vázány na schopnost podkladových společností generovat zisky. Nicméně „investoři“ pečlivě sledují denní události a na jejich základě činí investiční rozhodnutí, která krátkodobě hýbou trhem. Například jako je zvyšování úrokových sazeb. Ano, úrokové sazby ovlivňují podniky, v některých případech dokonce výrazně, prostřednictvím nákladů na dluhové financování. Z dlouhodobého hlediska je však téměř jedno, zda jsou úrokové sazby o 0,5 % vyšší nebo nižší, nebo zda jsou o půl roku či rok delší nebo kratší. V tomto případě jde spíše o to, že investoři hledají potvrzení, že krize skončila a přicházejí dobré časy. Protože investoři jsou v podstatě optimisté, kteří chtějí, aby dobré časy byly dobré. A tak každou, i tu nejmenší zprávu, která by mohla naznačovat, že špatné časy skončily, oslavují nákupem. Jsou to ale také obávaní optimisté, protože nechtějí přijít o peníze. A tak každou, i tu nejmenší zprávu, která by mohla naznačovat, že špatné časy ještě nějakou dobu potrvají, odměňují prodejem.

Otázka za milion dolarů zní, proč se tito investoři nesoustředí na dlouhodobé fundamenty a nekašlou na krátkodobé faktory? Důvodů je několik, v každém z nich hraje roli naděje a strach:

Existence akciového trhu jako takového. Právě možnost podívat se na hodnotu našich investic v každém okamžiku nás nutí vyhnout se poklesům a zajistit si trvalý růst. A chceme mít pocit, že jsme pro to udělali vše, co jsme mohli. A proto reagujeme, kdykoli to považujeme za nutné. A takový pocit máme vždy, když se trhy začnou hýbat. Nechceme být vynecháni, nechceme být obviňováni z nečinnosti. Jednáme v naději nebo ze strachu. Paradoxně, když investujeme do vlastního podniku, prakticky nikdy se nezabýváme jeho aktuální prodejní cenou, a už vůbec ne na denní bázi. Protože většinou tyto informace prostě nemáme. Soustředíme se na dlouhodobé obchodní vyhlídky. Když však investujeme do cizího podniku, máme potřebu sledovat cenu na denní bázi a cítíme potřebu reagovat. Jednoduše proto, že nám trh poskytuje informace o ceně. Warren Buffet jednou řekl něco v tom smyslu, že „největším nepřítelem investování do akcií je burza“. Měl pravdu.
Snažím se trh načasovat. Představa, že do investice skočím v nejlepším možném okamžiku, tj. na samém dně poklesu, způsobuje, že se dívám na aktuální zprávy a snažím se odhadnout, kdy bylo onoho dna dosaženo. Skutečnost, že časování trhu se investorům obecně nedaří, nikomu při pokusech o jeho načasování nevadí. Opět jednám v naději, že dno zachytím, nebo ve strachu, že dno nezachytím.